Nepodmíněný základní příjem (NZP) je garantovaná finanční částka, kterou by každý dospělý člověk dostával až do konce života, pravidelně, bez jakýchkoli podmínek, na důstojné pokrytí základních životních potřeb. Nesmí být zaměňován se sociální dávkou, neboť nemá být vyplácen pouze lidem, kteří se v rámci systému ocitají v nouzi, ani nemá oprávněné sociální dávky nahradit. Základní motivací jeho zavedení je, aby nikdo nebyl nucen z existenčních důvodů pronajímat svou životní sílu, energii a schopnosti a přijímat práci v rozporu se svým svědomím a na úkor možnosti se rozvíjet, pečovat nebo tvořit. 

První návrhy na jeho zavedení pocházejí z Británie 18. stol., intenzivně byl zkoumán ve 20. stol., včetně mnoha experimentů a testů. Ty napovídají, že NZP podporuje lokální a na spolupráci založené hospodářské vztahy, nahrává komunitnímu životu, snižuje nadvýrobu a tlak na konzum, nepodněcuje špatné návyky, ale motivuje jednotlivce k rozvoji a uplatňování jejich dovedností v souladu s ostatními.

Sociálně-emancipační příslib nepodmíněného základního příjmu spočívá v tom, že osvobozuje člověka od existenční nejistoty, kterou klasická ekonomie považuje za hlavní motivaci pro zapojení člověka do ekonomického procesu. Taková motivace je motivací negativní. Jedním z efektů NZP je ale to, že k práci naopak motivuje pozitivně – nikoli jako k existenční nutnosti, ale existenciálnímu naplnění. Tím se neutralizuje tlak na zrychlování spotřeby i produkce, konkurenci, ekonomický růst a exploataci přírodních zdrojů, jež lze chápat jako základní příčinu změny klimatu i společensko-ekonomické krize.

#UBI #Nepodmíněnýzákladnípříjem #Degrowth #Regenerative culture #Participative democracy #Biral #Local living